já vám nevím...chlapy paušálně označíte za blbce za volantem, sebe za zkušenou řidičku a nacouváte do někoho tažným...ani nebudu psát jaký dojem to na mě dělá...to SUV je asi stigmatické.

P.S patřím zrovna k těm, co přechod ctí absolutně a občas i pouštím v protisměru odbočujícího doleva, aby tam netvrdnul do vánoc.....podobné gesto od žen téměř neznám... No ale, jak myslíte.

Tak to vidíte, já to dělám, zejména jede-li za mnou štrúdl. Když jsem v mém směru sama, protijedoucí odbočující počká, až přejedu.

Asi jezdíte v jiným okrese.

Bavíse dvě duše v ráji: „Jaká byla poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?“

„Byl to hlas mé ženy.“

„A co říkala?“

„Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš anděl.“

Tak v jednom vám musím oponovat - nevím, jestli je naše město nějak zvláštní, ale s manželem jsme se shodli, že pokud naopak někdo na přechodu nezastaví - je to řidička - žena... (taky řídím, byly roky, kdy jsem najela 20 000 km ročně- a u přechodů stavím )

Jsem rad, ze se to stava i vam. Je pravda, ze spise nezastavi zena,ale doted jsem si myslel, ze je to proto, ze zeny maji prednost

Chvíli trvá, než to člověka přestane štvát, co? Nešvarů na silnici přibývá a přibývá. Nebo je přitahuju já, nevím. Každopádně jsem se naučila v určitých chvílích neustupovat. Takže když dojíždím úzkou jednosměrkou domů a proti mě jede auto, tak prostě zastavím těsně před ním a čekám a čekám, až ten blbeček odcouvá. Zatím to byl vždycky muž. Nebo čerstvá z dneška - v mém směru volno, naproti překážka. Velké tmavé SUV má přesto pocit, že má přednost. No co už. Zastavili jsme oba na úrovni překážky a já čekala, až drahoušek odcouvá. Celkem dlouho. Tady ovšem vidím, že tmavší skla mají výhodu, vůbec jsem nepoznala, kdo řídil a s jakou grácií gestikuloval. Pevné nervy přeju, a kýble nutelly

PS: Na druhou stranu, ustoupit někdy znamená zachránit si život, nebo minimálně plechy.

Mám dotaz.....  Proč byl ten první blbeček a ten druhej drahoušek? 

Je to o lidech. Ale bohužel musím, ač nerad konstatovat, že když jdu s kočárkem, u přechodu zastavují převážně chlapi. Což mě tedy doopravdy hodně překvapilo.

Možná Vám to můžu vysvětlit, protože tento jev s potěšením pozoruji.

Nevím, jak moc platí pro tatínky s kočárkem, ale pro maminky stoprocentně.  

U přechodu stavím ráda, vždycky a všem - s výjimkou právě těch maminek s kočárem, protože jsem se mockrát poučila. Ať zastavím komukoli, chodec se usměje, zrychlí krok, poděkuje gestem nebo pohledem, podívá se do auta, kdože byl tak hodný....

Ne tak mladá maminka.  Nevěnuje autu jediný pohled a kráčí jak pávice pěkně volným krokem, berouc ochotu a laskavost svého bližního za své nezadatelné právo.

Takže nic. Musí si pěkně počkat, až ji přejde mateřská pýcha a vrátí se zpět k přijatelným způsobům.

Tedy, já bych negeneralizoval, kdo je slušnější, ohleduplnější za volantem. Jsou to muži i ženy. Příkladů bych asi dal nespočet, tak se nebudu ztrapňovat příhodou, jak jsem jel na 70ce sedmdesát, za mnou elegantní dáma s rukou na klaksonu a druhou zuřivě obsluhující světelnou houkačku (však mě mohla předjet, ale přeci jen, bylo to v zatáčce, kam nebylo vidět tak dobře), která po projetí zatáčky, zákaz, nezákaz ... šup a byla přede mnou a v ten moment stála na brzdě a já měl co dělat, abych se jí nepodíval, jestli má v kufru naklizeno, jako správná dáma. Podobně bych ale mohl jmenovat i zkušenosti s muži řidiči.

Ne, autorko, mýlíte se. Přechod je pro mne, stejně jako pro mnoho jiných mužů, téměř posvátná zóna, kde brzdíme a pouštíme chodce (přes zuřivé protesty za námi jedoucích řidiček či řidičů) ....

Já bych opravdu negeneralizoval. Jsou ženy za volantem, které jsou ohleduplné a jsou ženy za volantem, které jsou, promiňte ten výraz, dobytek. A stejné je to u mužů. V čem se trochu můžeme lišit je předvídavost, ale ani tam bych si netroufal tvrdit, které pohlaví je v tomto ohledu "lepší".

Prostě jsou řidiči a řidičky a pak jsou "řidiči" a "řidičky".

Váš článek se mi nelíbil.

Vše je o klovacím pořádku. Kdo jde první k potravě? Samozřejmě kohout a po něm slepice podle nějaké, nám neznámé, definice důležitosti.

A u aut to je stejné, ale úlohu alfa samce tam hrají vozy SUV, nejlépe nějaké světové značky. A malé, mimopražské vozy, bez ohledu na to, zda řidičem je žena - to často není na první pohled vidět - jsou "bity".

Prostě a jednoduše. Pána tvorstva v SUV je neradno dráždit. Nebo jakéhokoli nezdvořáka v jakémkoli voze.

Bohužel, dráždím .  Stále doufám, že to není o vozech, ale o lidech. Také mám SUV, veliké, bílé. Chovám se slušně a je mi líto, že druzí to nedokáží.